PROJEKTPLUS
David H.Elán, Comenias cript
David Helán - vizuální srandista / sadista sopečného původu. V umění stojí zpříma a široce rozkročen od A až do Z. Pro nádražní prostor připravil semi-kinetickou instalaci encyklopedického výkladu fontu Comenia Script. Předvede slovní akrobatiku tryskající na místě jako pocitová odpověd na kolumbární dispozice uzkého koridoru, doplněná o projekci videa pohrávající si s možnostmi čitelnosti čehokoliv.
Michal Cáb, Separované diptychy
Michal Cáb prezentuje dvanáct tématicky, formálně i obsahově odlišných diptychů. Z rozdrobeného světa vybral soubor jednotlivostí a nechal je znít jednu přes druhou. Jeho strategie výběru je podobná noisovému vrstvení hluků a šumů. Smysl zvuků se ztrácí při jejich odloučení od zbytku i při přílišné koncentraci na celek. Je nutné na ně nahlížet jako na heterogenní mrak, který je dočasný a má význam spíše jako akce a intenzita než jako významový fetiš.
Michal provedl příčný řez skrze vrstvy, vybral témata která nesou jak velmi osobní až hlubinné obsahy, které by se vyjímaly spíše v soukromém deníku, tak zcela obecné, které s nadsázkou komentují okolní svět. Vedle syrových kreseb existenciálních postav se ocitají algoritmy generující umělé mraky nebo konceptuální kompozice, kresby Mickey Mouse zpaměti, jak je na požádání nakreslili oslovení lidé, texty z pozůstalosti Adély Taubelové, reklamní letáky obchodních řetězců, kterým se Michal rozhodl věnovat volný prostor, kresby obsahu krabičky poslední záchrany, ve které se nalézá benzinový zapalovač, multinástrojový nůž, čutora, mikrokontroler Arduino a také odkazy na anonymizační, kryptovací a hackerský software aj.
Spojujícím prvkem výstavy je technika tisku z jehličkové tiskárny sestavující požadovaný obraz z kombinace černých bodů. Tato technika nás vrací k úvahám o rozdrobenosti a soudržnosti celku. Těkáme pohledem z jednotlivých bodů k celistvým útvarům. Otevírá se tím téma měřítka a vzdálenosti, které nalezneme i ve škále přítomných obsahů. Některé jsou Michalovi blíže a výstava by se bez nich neobešla, jiné se zdají „nedůležité“ a zaměnitelné. Podstatné je však kladení jednoho obsahu vedle druhého a jejich vzájemné vrstvení, rušení, souzvuk.
Stejně jako Michal pracuje s počítačovou technikou jako s nástrojem, jehož vlastnosti je možné si programováním či jinými úpravami přizpůsobit, stejně tak je potřeba nahlížet na jeho výstavu, tedy jako na svého druhu postprodukční akci. Pohybuje se v jejím rámci zcela volně, spájí práce své i cizí, postprodukčně je přetavuje a pojmenovává je jako množinu, stává se autorem jejich celkového noisového souhluku.
Matěj Smrkovský
Poděkování:
Studentům at. Intermédií III z AVU, studentům SPUŠ Bechyně, Martinu Bůřilovi.
Darina Alster
Pozvala jsem 12 umělců, aby zachytili různé vrstvy vědomí v časové jednotce
dne, tj 24hodin. Na základě starodávného kosmologického systému
planetárních hodin(kdy každá hodina dne i noci má svého planetárního
vládce, který určuje její charakter a vliv) jsem každému umělci přiřadila
denní a noční otočný válec, který znamená konkrétní hodinu i konkrétní
vrstvu vědomí. Umělec mapuje vlastní vědomé vrstvy ovlivněné časem/stavem
konkrétní hodiny, obecnou i osobní atmosférou.Otočné válce v nynějším
výstavním prostoru galerie Projektplus dříve sloužily jako jízdní řády
vlaků, od teď budou sloužit jako jízdní řád mysli. Divákovi bude nabídnuta
procházka vrstvami vědomí v čase. Válce symbolizují hodiny, které
ukazují všech 24 hodin zároveň a neustále v jízdním řádu nitra.
Nádražní hala je prostor vyplněný mimo jiné také čekáním na vlak. Při
krácení dlouhých chvil má člověk možnost putovat ve svém nitru. Lidské
vědomí má mnoho vrstev, jež se odehrávají paralelně, případně v určitých
časových úsecích některé vystupují a jiné se neprojevují. Nicméně přítomny
jsou pořád všechny jako v balíčku karet. Lidé se mezi těmito vnitřními
vrstvami pohybují neohraničeni, jako plynoucí struktury. Hranice vnímání
jim dává jejich mozek fungující jako transformátor. Člověk nemá kapacitu,
aby vnímal všechny vrstvy naráz, proto se vždy soustředí pouze na některé.
Výstava potrvá 31.8. 2015
Bedruna / Za-mlčení
Nádraží Roztoky, vitrína na nástupišti
30.4. - 30.6.2015
vernisáž 29.4. v 18h
k/c Bedruna
Věnováno obětem a statečným lidem z Roztok u Prahy zavlečených do
transportů smrti vypravených z roztockého nádraží dne 28. a 29. dubna 1945.
Dále také firmám IBM, IKEA, VOLKSWAGEN..
Internetu, wikipedii, děrným štítkům, faktům a ne-milosrdenství
informačního věku.
technická spolupráce: Lloyd Dunn
spojení z Prahy
bus 340 Dejvická 17:44 Roztoky nádraží 17:58
bus 340 a 350 jezdí z Dejvické zhruba každých 15min.
vlak Praha Masarykovo n. 17:40 Praha-Podbaba 17:48 Roztoky 17:55
