PROJEKTPLUS
Jaromír Brabenec, Universum
Ve specifickém výstavním prostoru Projektplus, jenž uprostřed cestovního shonu ve vestibulu Holešovického nádraží pořádá výstavy na ploše povrchu několika otočných válců, které dříve sloužily k vylepování aktuálních vlakových jízdní řádů, nyní na 7 z nich rozprostřel Jaromír E. Brabenec (1934) své Universum…
Připravil výstavu zastřešenou tímto všeobjímajícím názvem, již tvoří 6 tušových kaligrafických kompozic a soubor básní haiku. Umělec se už dříve zabýval možnostmi a proměnami výpovědi plošného obrazu v prostoru – zajímala jej změna podoby geometrických elementů plošné grafiky kopírujících v prostoru křivku pláště válce. Tentokrát válce ovinul kaligrafiemi, jejichž stavebními elementy se stala trojice základních geometrických tvarů – čtverec, kruh a trojúhelník – provedených v různých variacích ve třech barvách: fialové, černé a hnědé. Univerzální geometrická forma se zde setkává se soustředěným lidským gestem vázaným na konkrétní okamžik. Prostřednictvím sousedství šestice kompozic vzniká svérázné obrazové písmo, proměnlivý ornament, jemuž dodává rytmus konstelace základních tvarů a jejich barevné souvztažnosti (umělec na rozdíl od japonské tradice, která používá černou tuš, pracuje s barevností). Výrazové prostředky kaligrafie i klasická forma haiku (některé básně pocházejí z Brabencovy bibliofilie – souboru básní MA, tiskař Lubomír Krupka, ilustrace Petr Geisler) odkazují k Brabencovu dlouhodobému zájmu o japonskou kulturu – za výchozí ideu pro vznik výstavy označuje tvorbu japonského mnicha Sengai Gibona. Tradice umění kaligrafie se dotýká vztahu písma, obrazu, znaku i ornamentu, důležitý je moment hluboké koncentrace i jedinečnost okamžiku tvorby. Umístěním kaligrafických kompozic do veřejného prostoru na rotující válce (jejichž polohy umožňují nesčetné množství variant výsledných konstelací a vztahů) umělec nenuceně oslovuje a vybízí diváky a náhodné kolemjdoucí k aktivní spoluúčasti na uměleckém procesu, prodlužuje tak délku „jedinečného okamžiku tvorby“ na celou dobu trvání výstavy. Zatímco plocha kopírující tvar válce evokuje propojení počátku a konce – cyklickou podstatu věcí, pohyblivé obrazce symbolickým jazykem elementárních forem vyprávějí o podstatě univerza v prchavých a stále se proměňujících souvislostech.
Marie Haškovcová
Veronika Ruppert, Non stop dance
Ivars Gravlejs, Kinetické plastiky
Galerie Projektplus ve vitrínách sloužících původně pro jízdní řády vlakových spojů konečně hostí fotografickou výstavu! Soubor fotografií Ivarse Gravlejse Kinetické plastiky reaguje na veřejný prostor tak, jak jsme u něj zvyklí – bezprostředně a mystifikačně. Na Holešovickém nádraží stojí za to rozhlédnout se a zjistit, kde se tu nachází skutečné občerstvení.
In the display windows that had originally housed the rotating cylinders for train schedules, Projektplus Gallery finally shows a photographic exhibition! Ivars Gravlejs‘ photographs, Kinetické plastiky, respond to public space as we know it – spontaneously and mystifyingly. It’s worth going to the Holešovice Train Station, looking around and finding the appropriate refreshment.
kurátoři/curated by Helena Čtyroká a Petr Valer
V rámci festivalu Fotograf – Mimo formát. Fotografie ve veřejném prostoru.
The exhibition is taking place within the second year of the Fotograf Festival, entitled Mimo formát / Off Limits.
Kulturní-stanice
22. říjen 2012
Bruno Pisek (A) – wind instruments, voice, samples
Tomáš Žižka(CZ) – percussion
Ágnes Kutas (HU/CZ) – violin, voice
Bethany Lacktorin (USA/CZ)- violin, electronics
Martin Janíček (CZ) – metal objects, samples
Le Do (VN) – Live Video Photography by Kateřina Motýlová
Video Production by Kateřina Motýlová, Le Do, David Černý & Spencer Kennedy
Zvukové nahrávky z nádraží Holešovice byly přeneseny do Divus Pragerkabarettu.
Někdy, někdy nestojí za to jít hlavou proti zdi…